Motto

Každá síť je taková, jaký je její administrátor.

Navigace:   Úvod
MGO Network
GPT, MBR a Grub2 v Ubuntu 16.04
Pondělí, 21 Listopad 2016 14:35

V dnešní době se dere do popředí používání GPT a UEFI a ve spojení s MBR v tom panuje kapku chaos. Není to tak hrozné, stačí si pár věcí vysvětlit a jejich použití se vyvrbí samo.

Co je MBR a GPT?

MBR je označení starého rozdělování disku na partišny kompatibilní s BIOSem. Protože se v linuxovém světě zkratkou MBR označuje spíše hlavní zaváděcí záznam na disku (což s rozdělováním souvisí), tak se tento typ tabulky partišen označuje také DOS nebo MSDOS Partition Table. MBR pochází z osmdesátých let, lze v něm vytvářet partišny primární, rozšířené a logické, velké omezení je limit na jednu partišnu 2 TB a vytvoření maximálně 4 primárních partišen. GPT je novější mechanismus, umožňuje vytvářet pouze primární partišny, a to v počtu maximálně 128, přičemž jedna partišna má limit 9,4 ZB. Tyto základní údaje stačí.

BIOS a UEFI

Oba jsou firmwary na desce nutné pro spuštění bootloaderu, který zavede operační systém. BIOS je starší typ, jeho způsob bootování se dnes nazývá BIOS Mode nebo Legacy Mode, pro správné načtení bootloaderu se používá výhradně MBR (MSDOS Partition Table). UEFI nebo také EFI je novější, podporuje pro nastavení grafické prostředí a myš. Pro načtení bootloaderu se výhradně používá dělení disku GPT.

Co funguje a co možná ne

Ze dvou dělení disku a dvou typů firmwaru plynou čtyři kombinace, které nemusí fungovat vždy:

  • UEFI (EFI) a GPT - podporují všechny nové desky, vše funguje bez problémů.
  • BIOS (Legacy Mode) a MBR (MSDOS Partition Table) - podporují starší desky s BIOSem, u nich toto funguje vždy.
  • UEFI (EFI) a MBR (MSDOS Partition Table) - novější desky můžou podporovat starší dělení disku kvůli zpětné kompatibilitě. Ale nemusí to platit vždy.
  • BIOS (Legacy Mode) a GPT - raději nepoužívat, i když existují BIOSy, do kterých výrobce dodělal podporu GPT.

A teď Grub2

Grub2 je bootloader, který funguje vždy a všude. Pro bootování je uložen přímo v MBR nebo GPT, pokud deska podporuje obojí, bude systém zaveden vždy, Legacy Mode nebo UEFI Mode nemusí hrát roli.

  • Grub2 a UEFI (EFI) - potřebné konfigurační soubory musí být na zvláštní partišně ESP (EFI System Partition), bez ní systém nenajede. Pořadí partišen není důležité, partišna ESP (EFI System Partition) může být první nebo poslední v řadě. Vzhledem k velikosti dnešních disků samozřejmě doporučujeme GPT, pokud ale deska podporuje také MBR (MSDOS Partition Table), můžete ESP (EFI System Partition) udělat i v něm.
  • Grub2 a BIOS (Legacy Mode) - všechny potřebné soubory se mohou dát přímo na partišnu s operačním systémem. Tabulka rozdělení disku bude podle jeho velikosti, z hlediska bootování MBR (MSDOS Partition Table) i GPT fungují stejně, pokud podporuje deska oboje, systém bude bez problémů zaveden. Pro zopakování, GPT nemusí fungovat u desky se skutečným BIOSem.

Instalátor Ubuntu 16.04 64-bit

Příjemné zjednodušení pro nachystání a rozporcování disku přináší instalátor Ubuntu. Pokud vám běží Ubuntu jako live a v něm spustíte instalátor, nástroj na ruční dělení disku má pěkné inteligentní chování. Když byl systém spuštěn pomocí UEFI (EFI) bootloaderu, pak instalátor při vytvoření nové Partition Table zvolí variantu GPT. V opačné variantě při zavedení pomocí BIOS (Legacy Mode) instalátor vytvoří MBR (MSDOS Partition Table).

Připomínáme, že pro bootování v UEFI (EFI) režimu musíte vytvořit speciální partišnu ESP (EFI System Partition), nejlépe o velikosti 100 MB. Pokud používáte dual-boot s Windows, možná už tato partišna bude existovat, klidně můžete vytvořit druhou, Grub2 stejně najde první dostupnou a tu použije. Těch 100 MB je nutných hlavně pro systém Windows, samotný Grub2 potřebuje jen pár mega.

Aby nevypadalo, že v Ubuntu vše funguje dokonale, je na místě zdůraznit, že UEFI (EFI) podporuje jen Ubuntu 64-bit. Není to problém jen Ubuntu, podpora pouze 64-bitových distribucí jde napříč linuxovým světem, instalovat 32-bitový Linux s UEFI (EFI) prostě nezkoušejte.

Upozornění pro dual-boot

Když chcete provozovat dva systémy v dual-boot režimu, pak oba musíte instalovat ve stejném bootovacím módu. Toto platí zejména pro kombinaci Windows a Linux. Není možné instalovat první systém s UEFI (EFI) bootováním a přiinstalovat druhý systém v Legacy Mode. Pokud se vám to podaří, lze to ručně opravit, ale je daleko jednodušší druhý systém nainstalovat znovu ve správném módu.

 
Instalace uzavřených Nvidia driverů v Debian Jessie
Středa, 09 Listopad 2016 21:33

Když potřebujete vyždímat víc z Nvidia karty pomocí originál uzavřených driverů nebo je jen potřebujete nainstalovat, stačí k tomu jednoduchý postup. Prvně si nainstalujte Debian Jessie podle své architektury a po dokončení nechte najet desktop. Pak si pro svou grafickou kartu stáhněte potřebný balíček ze serveru www.nvidia.com. V tomto příkladu půjde o architekturu i686 a kartu GeForce 8400, balíček driverů se jmenuje NVIDIA-Linux-x86-340.96.run.

Přepněte se do terminálu Ctrl+Alt+F1 a přihlaste se. Přeskočte do adresáře se staženým balíčkem driverů. Pak zhoďte X server:

  • $ sudo systemctl stop gdm.service

Staženému balíčku dejte atribut spuštění:

  • $ sudo chmod 755 NVIDIA-Linux-x86-340.96.run

Spusťte instalátor:

  • $ sudo ./NVIDIA-Linux-x86-340.96.run

Pokud instalátor detekuje bežící nouveau driver, nechte přidat do modprobe.d jeho deaktivaci. Pak restartujte, Ctrl+Alt+F1, přihlaste se a znovu přeskočte k balíčku driverů. Vzhůru na příkazy:

  • $ sudo systemctl stop gdm.service
  • $ sudo apt-get install gcc
  • $ sudo apt-get install make

Zjistěte si svou verzi jádra a pokračujte (v tomto příkladu 3.16.0-4-686-pae):

  • $ sudo apt-get install linux-headers-3.16.0-4-686-pae
  • $ sudo ./NVIDIA-Linux-x86-340.96.run

Licenční podmínky "accept", zvolte "ignore cc version check" a potvrďte "yes run nvidia-xconfig".

Restartujte a X server pak poběží na uzavřeném Nvidia driveru.

 
Mendelovo gymnázium | Designed by webmaster | Powered by Joomla | Creative Commons Attribution